WEBVTT FILE

1
00:02.000 --> 00:05.200
Strašná smrti,

2
00:07.200 --> 00:10.200
proč stojíš nade mnou?

3
00:24.714 --> 00:29.714
Koho hledáš

4
00:31.541 --> 00:36.541
a pozorně vyhlížíš?

5
00:47.563 --> 00:53.763
Možná se mýlím,

6
00:54.102 --> 00:59.102
možná se mi to jen zdá.

7
01:10.163 --> 01:15.163
Strašná smrti,

8
01:15.879 --> 01:20.879
odejdi ode mne!

9
01:21.472 --> 01:25.572
NA NÁVŠTĚVĚ U SMRTI

10
01:27.835 --> 01:30.035
Valentina Romanova

11
01:31.144 --> 01:34.144
Havárie. Návrat z onoho světa.

12
01:35.196 --> 01:40.196
V roce 1982 byla převelena posádka
z obce Černomořská do vesnice Okťabrskaja.

13
01:40.300 --> 01:44.900
A já jsem vezla dvě ženy do vesnice Stachanovka.
Jenže v tu chvíli jelo naproti auto Vaz.

14
01:45.109 --> 01:50.109
Čtyři chlapci vzali otcův automobil
a naproti nim jel bílý Vaz.

15
01:50.802 --> 01:56.802
Srazili se se mnou. Moje spolucestující
naštěstí vypadly z auta do kypré země
a já jsem zůstala v převracejícím se autě.

16
01:57.018 --> 02:00.418
Byla jsem v jakémsi šokovém stavu,
ale ještě jsem vnímala.

17
02:00.500 --> 02:05.000
Myslela jsem si: Cože? 7000 mně to auto
stálo a najednou je rozbito.

18
02:05.056 --> 02:08.056
To mne trápilo nejvíce.

19
02:08.442 --> 02:10.442
Nejdříve odvezli je a pak přivezli
do nemocnice mne.

20
02:10.946 --> 02:15.500
A lékař řekl: "Udělali jsme, co se dalo,
ale nepodařilo se ji zachránit."

21
02:15.731 --> 02:17.731
Srdce netluče a puls se zastavil.

22
02:17.756 --> 02:22.300
V tuto chvíli jsem v těle pocítila otřes.
A v tom jsem se ocitla nade všemi.

23
02:22.455 --> 02:27.455
Přišli sem pořídit zápis o úmrtí. A já se
potichu směji: "Chi, chi, jenže já jsem naživu."

24
02:27.966 --> 02:32.500
Ale hlas nezvučí.
Zkouším to hlasitěji. Jen abych je nevylekala!

25
02:32.559 --> 02:35.559
"Já jsem živá."
Hlas však opět nezní.

26
02:36.145 --> 02:41.000
Lehce jsem je plácla do zátylku,
ale jejich vlasy se ani nehnuly.

27
02:41.122 --> 02:45.022
V tento moment mě napadlo:
"Hele, pero! Něco jim napíši!"

28
02:45.100 --> 02:49.566
Zaradovala jsem se. Vrhám se k peru
a zkouším ho nějak uchopit.

29
02:49.930 --> 02:52.000
Jenže pero nelze vzít.
Zkouším to opět, ale pero se nedá uchopit.

30
02:52.100 --> 02:56.200
Pomyslela jsem si: Zkusím ho shodit bokem,
abych na sebe upoutala pozornost.

31
02:56.350 --> 03:00.350
Zůstalo, jak leželo, ani se nepohnulo.

32
03:00.442 --> 03:04.442
Říkám si: Co to se mnou je? Hlas nezní.
Ruce neposlouchají.

33
03:05.064 --> 03:09.064
Najednou slyším neznámý hluk.
Hluk jako metro v Moskvě.

34
03:10.329 --> 03:16.329
Vnímala jsem ten hluk - bylo to, jako když
jsem viděla Moskvany, zdáli se mi jako děti
v podzemce, ke kterým se tento hluk přibližuje.

35
03:16.732 --> 03:21.732
A takový hluk se přibližoval ke mně. Odkudsi.
Monotónní hluk: Húúú.

36
03:22.725 --> 03:27.725
Najednou mě to začalo vtahovat.
Spolu s tím zvukem.

37
03:27.935 --> 03:32.935
Nic jiného jsem neviděla.
Jen mě to vtahovalo.

38
03:33.020 --> 03:37.220
A za mnou byla jakási díra - jakoby roura
a tam bylo světlo.

39
03:38.485 --> 03:42.485
A po stranách bylo všechno nezřetelné,
zastřené a mně to tam vtáhlo.

40
03:43.250 --> 03:46.250
A táhlo mě to dlouho. Bylo to nepříjemné.

41
03:46.300 --> 03:48.612
Pocit jsem měla velice nepříjemný.

42
03:48.700 --> 03:53.842
A jako by mne to vyvrhlo z té trubky -
jako když vytéká voda.

43
03:53.996 --> 03:58.596
A já se dívám, kde to jsem? Kamenité místo.

44
03:58.717 --> 04:03.500
Všude samé kamení. Jako vyasfaltované.

45
04:03.818 --> 04:08.818
Nikdo nikde. Až najednou vidím z levé strany -
vysoký muž tam stojí.

46
04:09.121 --> 04:13.600
Ach! Zaradovala jsem se - člověk, muž,
takový vysoký.

47
04:13.791 --> 04:16.791
Vydala jsem se k němu s takovou radostí,
říkám: "Muži!"

48
04:16.800 --> 04:19.100
Chci se ho zeptat: "Kde to jsem?"

49
04:19.144 --> 04:25.144
Ale když si ho prohlížím a vidím jeho pohled,
strašné oči, oči šelmy!

50
04:28.100 --> 04:33.100
Studená hrůza zachvátila mou duši.
Jako když duše zmrzne.

51
04:33.126 --> 04:35.800
Z jeho pohledu mi ztuhla duše.

52
04:35.989 --> 04:39.100
Pochopila jsem, že od tohoto muže
nic dobrého nemohu čekat.

53
04:39.268 --> 04:42.268
První mou reakcí bylo, že jsem se otočila.

54
04:42.921 --> 04:45.800
Rychle jsem se otočila a utíkala
jsem od něho. Pryč od něj!

55
04:45.840 --> 04:49.840
Běžím a říkám si: "Jak od něho můžu utéci?"
Sama jsem cítila (že neuteču).

56
04:50.000 --> 04:54.854
A náhle, nevím proč, jsem pocítila úlevu,
že mne nechytil, vždyť už mě měl dávno polapit.

57
04:54.974 --> 04:57.100
Mezi námi se objevil někdo jiný.

58
04:57.148 --> 05:01.148
Nevidím ho, ale cítím, že je krásný.
Vždyť je to zachránce!

59
05:01.545 --> 05:06.545
Drží se mezi námi. Toho muže neodstrkuje
ani s ním nebojuje - nic takového,

60
05:07.183 --> 05:09.800
ale chrání mě tím, že se vždy postaví mezi nás.

61
05:09.811 --> 05:13.000
Čili, vždy když mne ten první chtěl chytit,
tento druhý vstoupí mezi nás.

62
05:13.075 --> 05:15.075
Takže ten první na mě nemůže.

63
05:15.100 --> 05:18.400
A tak pořád utíkáme a já si říkám:
"Jak dlouho to ještě bude trvat?
A kdy to skončí?"

64
05:18.435 --> 05:24.000
A najednou z pravé strany - neviditelná bariéra -
z východní strany.

65
05:24.474 --> 05:29.100
Zakopla jsem o tuto skleněnou hráz,
měla jsem zato, že tam nic není, a padám.

66
05:29.208 --> 05:32.808
A opět cítím, že ze mě něco vychází -
říkají: duch nebo duše -
pro mne je složité to posoudit.

67
05:32.854 --> 05:38.554
Zachránce přeskakuje tuto linii a ten první zůstává
několik metrů v povzdálí a nemůže ji překročit.

68
05:39.633 --> 05:44.833
A více už mi nevěnuje žádnou pozornost.
Jako bych už pro něj neexistovala.

69
05:45.064 --> 05:49.064
Jen na mě tak lhostejně pohlédl a šel pryč.

70
05:49.785 --> 05:54.300
Urazila jsem na toho zachránce,
jak je to nečestné z jeho strany -

71
05:54.409 --> 05:58.409
"Nechal mne tady bez ochrany, takže tamten si mnou může udělat,
co bude chtít," jsem si tak pomyslela.

72
05:58.812 --> 06:01.812
A najednou slyším hlas toho zachránce:

73
06:01.900 --> 06:05.968
"Copak, copak, ty malinká, hodná,
ještě jsi nedostala za vyučenou?"

74
06:06.140 --> 06:12.000
Proč mě takhle (ironicky) nazývá, přemýšlím,
a divím se všemu, co se stalo...

75
06:12.048 --> 06:15.000
Cítím, že po pravé i levé straně jsou dva muži.

76
06:15.039 --> 06:19.039
Nevidím je, ale cítím, že jsou přítomni
a vedou mě jako vězně.

77
06:20.107 --> 06:23.107
Přivádějí mě ke skále, velká skála,
z pravé strany skála,

78
06:23.825 --> 06:27.825
tady je taková plošinka, k ní vede průsmyk
mezi skalami, jak to bývá v horách.

79
06:28.566 --> 06:32.566
A říkají: "Pohleďte dolů." A tam je propast.
Já jsem se tam podívala,

80
06:32.909 --> 06:38.909
a hle - přikryla jsem si dlaní ústa.
Smrad, silný zápach, že se to nedá popsat.

81
06:41.529 --> 06:47.529
Rychle jsem ucukla. Miliony lidí.
Hromady lidí. Zřetelně jsem je viděla...

82
06:48.000 --> 06:52.900
Hluboce v podvědomí mi hned zrodila
otázka: Jak je zachránit?

83
06:52.990 --> 06:56.800
Ptám se jich: "Máte nějaké provazy nebo lana?

84
06:56.850 --> 07:02.434
Protože provaz nestačí na takovou hloubku.
Jak se tam dostali?"

85
07:02.876 --> 07:07.876
Oni říkají: "Dívej se!"
Opět hledím - jsou tam muži i ženy,

86
07:08.335 --> 07:13.335
asi všechny národnosti, všech barev kůže.

87
07:14.000 --> 07:20.000
Víte, oni kálejí, sedají do svých výkalů
jeden před druhým.

88
07:20.100 --> 07:24.215
Je tam všudypřítomný smrad.

89
07:24.302 --> 07:31.302
Plivance - a od nich bílé nepříjemné
usazeniny až do samého vrchu.

90
07:32.000 --> 07:36.150
Výkaly až do samého vrchu.

91
07:36.409 --> 07:40.000
Řekli mi: "To je žumpa."

92
07:40.075 --> 07:46.075
Vidím červy. Průsvitné červy naplněné
jakoby krví, takové rudé, až růžové.

93
07:47.111 --> 07:50.800
A tito červi se přisávají, vsávají se
a procházejí těly

94
07:50.992 --> 07:54.200
a ti lidé je odtrhují takovou silou,
že jeden druhého přehazují.

95
07:54.365 --> 07:58.365
Červi vcházejí do každého,
nikoho nevynechávají.

96
07:58.841 --> 08:02.841
Jsou to muka! Prožívají mučení!

97
08:03.214 --> 08:08.214
Teď trochu odbočím. Představte si naše pocity:
samolibost, sebeláska, sebeobdiv, radost ze sebe

98
08:08.704 --> 08:13.804
- to jsou, jak už to teďka chápu, -
naše tělesné orgány: srdce, játra, ledviny.

99
08:13.900 --> 08:17.100
A kde se to nachází? Ve všech orgánech našeho
těla. V celém tomto těle, v duchu i v duši.

100
08:17.174 --> 08:21.174
Všechny tyto naše pocity - bolest, utrpení,
jsem v tento okamžik i já s nimi trpěla

101
08:21.682 --> 08:25.100
Trpěla jsem za ně,
protože mi jich bylo skutečně líto.

102
08:25.100 --> 08:28.000
Ptám se jich: "Jak je vytáhnout?"

103
08:28.000 --> 08:31.788
Myslím si - proč jsou k nim tak lhostejní?
Vždyť jsou tam živí lidé?

104
08:32.100 --> 08:35.100
Oni říkají: "Ne, to jsou lidské hříchy."

105
08:35.100 --> 08:37.798
Tenkrát jsem to slovo ještě nechápala.
"Jaké hříchy?"

106
08:37.799 --> 08:41.797
Oni na to: "Homosexuálové, zoofilové, zvrhlíci."

107
08:42.000 --> 08:46.218
Řekli, že dokonce i pouhý dotyk těchto lidí
přináší jiným lidem utrpení."

108
08:46.847 --> 08:50.847
Dále říkají (až je mi z toho těžko na srdci):

109
08:51.000 --> 08:55.418
"Nelitujte jich, dostali to utrpení,
které si zasloužili."

110
08:55.588 --> 09:00.588
Sestupujeme níže a vcházíme do podivné
barabizny, a tam jsou pootevřené dveře.

111
09:01.000 --> 09:04.475
Koukám, že celý dvorek je tam poplivaný,
plivance a kouř.

112
09:04.607 --> 09:09.607
Vycházejí ženy utrápené kašlem, i muži,
úporný dávivý kašel.

113
09:10.000 --> 09:14.925
Hned jsem couvla a oni mi řekli:
"To jsou zakouřené baráky.

114
09:15.000 --> 09:19.000
Nemusíte tam chodit.
S tímto nemáte nic společného."

115
09:19.135 --> 09:22.000
Druhou stranou jsme vyšli.

116
09:22.000 --> 09:26.300
A přímo pod mýma nohama - děti!
Hrají si v potoce nebo v nějaké strouze.

117
09:26.475 --> 09:32.300
Jsou tam dvě ženy, které jsou ke mně zády,
hrají si s nimi; nic mi neříkají.

118
09:32.473 --> 09:36.000
Říkám: "Jak se tady ocitly ty děti?
Proč jsou tady?"

119
09:36.099 --> 09:42.500
- "To jsou nenarozené děti."
- "Jak to nenarozené děti?"
- "To jsou oběti potratů."

120
09:43.283 --> 09:47.783
"Cože?" Ztuhla jsem.
Oni nato: "I ty tvoje jsou zde."

121
09:47.876 --> 09:53.576
"Cože? Já jsem za odpovědná?"
Oni mlčeli.

122
09:53.873 --> 09:59.573
A v tento moment jsem pochopila,
že za ně budu nyní potrestaná.

123
09:59.817 --> 10:03.917
Vedli mě dál a vidím ženu,
jak klečí na kolenou

124
10:04.002 --> 10:08.502
a naplňuje se jakousi tekutinou.

125
10:08.763 --> 10:14.000
Ona otéká, naplňuje se (zvětšuje se) a najednou
se jí z úst vyvalí černá tekutina.

126
10:14.340 --> 10:21.340
A když to skončilo, trochu si oddechla,
a pak se opět naplňuje.

127
10:22.500 --> 10:26.002
Říkám si: "Proč je tak nemocná?"

128
10:27.147 --> 10:33.147
Oni říkají: To je klevetnice, pomlouvala lidi.
A nyní za to zde trpí.

129
10:34.000 --> 10:38.000
Následující místnost nebyla ani pokojem
ale kamenným nádvořím.

130
10:38.366 --> 10:42.366
Dívám se a nerozeznám,
jestli to jsou opice nebo lidi.

131
10:42.442 --> 10:46.842
Říkám si: Co to je? Polosehnuté postavy -
taková je trápila žízeň.

132
10:47.000 --> 10:51.064
Prosí: "Pít... Pít..." Zní od nich,
utrápených žízní. "Pít..."

133
10:51.167 --> 10:54.367
Říkám: "To je co?"
Oni nato: "To jsou lidé."

134
10:54.455 --> 10:57.455
Říkám: "Vždyť nejsou ani podobni lidem?"

135
10:57.525 --> 11:04.125
To jsou alkoholici, kteří propili svou čest,
svědomí, kteří ztratili všechnu lidskou důstojnost.

136
11:04.346 --> 11:07.346
Takoví se nacházejí zde.

137
11:07.426 --> 11:10.426
Jdu jako odsouzenec, jako vězeň.

138
11:10.674 --> 11:15.674
A najednou z pravé strany, z východu,
vidím nějakou budovu, která se snáší z oblak.

139
11:15.923 --> 11:18.523
Je skryta jakoby v oblacích, nevím přesně.

140
11:18.710 --> 11:22.510
Část dveří se otevírá, vypadají jako kovové.

141
11:22.543 --> 11:26.543
Vidím tam čisté ženy. Poprvé za celou dobu
čisťounké dvě ženy.

142
11:27.000 --> 11:32.439
Dvě hlavy - jedna s bílým šátkem
kolem černé pokrývky hlavy.

143
11:32.836 --> 11:36.836
Teď vím, že to je mnišský oděv.
Tenkrát jsem to nevěděla.

144
11:37.408 --> 11:42.408
A čistá postel. Ony tam uklízejí, zastýlají.

145
11:43.009 --> 11:48.409
Já jdu nahoru na násep. A vidím zase
ty barabizny. Jedna, druhá, třetí.

146
11:49.000 --> 11:53.407
Tam dveře, dveře, dveře... Víte, jak
to bylo dříve v zemědělských družstvech.

147
11:53.846 --> 11:56.846
Prasečince, zanedbané chlévy, baráky.

148
11:57.767 --> 12:01.767
První dveře byly otevřeny. Lidí tam bylo...!

149
12:01.822 --> 12:05.122
My říkáme, že na devíti čtverečních metrech
je nám těsno! A tam člověk na člověku!

150
12:05.215 --> 12:08.815
Stojí unavení, nemají kam si lehnout.

151
12:08.920 --> 12:12.020
Když jsem se podívala, byli jako sardinky
v konzervě. Takové množství jich tam bylo.

152
12:12.133 --> 12:15.003
Vidím jak vypravují nějakou ženu.

153
12:15.081 --> 12:20.581
A v tento moment zaburácelo z kamenné
klenby - tam nebylo nad hlavami nebe,

154
12:21.000 --> 12:24.180
byla tam jakoby kamenná klenba -
rozlehl se hrom.

155
12:24.200 --> 12:27.000
Takový hlas - jak když lev zařve -

156
12:27.000 --> 12:30.163
a ten odříkává jakousi monotónní modlitbu.

157
12:30.202 --> 12:33.602
Takovou jsem slýchávala v chrámu, když mě
tam jako malé děvče vodila maminka.

158
12:33.751 --> 12:39.251
Odříkává takovouto modlitbu a vyslovuje jméno!
A celé podzemí se otřásá před tímto hlasem.

159
12:39.891 --> 12:46.891
Věřte, já jsem až padla na kolena, takové city
se mě zmocnily, až mi slzy tekly jako hrách.

160
12:47.555 --> 12:51.955
Padla jsem na kolena, obrátila se
celou svou bytostí k tomuto hlasu.

161
12:52.162 --> 12:57.562
Co to bylo za neviditelný hlas! Jak se ukázalo,
ten hlas vymodlil tu ženu, za kterou prosil.

162
12:57.644 --> 13:01.244
Bylo vyřčeno její jméno.
Vysvětlili mi, že byla vyprošena.

163
13:01.382 --> 13:06.382
Tj., jestli se v rodu najde modlitebník,
je zachráněna. Čili on ji vymodlí.

164
13:06.589 --> 13:10.589
Záchrana je možná! Pochopila jsem,
že spása existuje!

165
13:10.600 --> 13:15.021
Jestli se v nějaké generaci - není důležité
v jaké - objeví modlitebník, vyprosí duši ven.

166
13:15.189 --> 13:20.189
Nemohu vysvětlit, jak se otevřela kamenná opona,
byly vidět erupce vulkánů.

167
13:20.572 --> 13:26.972
To se tam všechno děje. Tudy protéká
žhavá láva. Vědci časem na to přijdou.

168
13:27.500 --> 13:34.019
Teplota. Byla jsem daleko od nich a říkám si:
Co to tam je? Tolik ryb se tam vaří?

169
13:34.621 --> 13:38.621
Řeka lávy. Ohnivá řeka.

170
13:39.096 --> 13:46.096
Ony se vynoří nad hladinu, nadechnou se,
opět se ponoří do ohnivého žáru.

171
13:46.137 --> 13:50.537
Byla jsem daleko a úplně mě to pálilo.

172
13:50.662 --> 13:55.462
Když má člověk horečku 40 stupňů, tak cítí
jen částečku toho žáru, tohoto pekla.

173
13:55.529 --> 14:00.929
Ať se každý zamyslí. Už je dokázané, že horečka nám
dává pocítit žár a po nemoci musíme prozřít.

174
14:01.395 --> 14:04.395
Dříve jsem to nechápal, až teprve nyní to chápu.

175
14:04.450 --> 14:07.450
Tak to mi připomněl ten žár...

176
14:07.576 --> 14:13.076
Bylo mi tak horko, že jsem nemohla ani jít dál.
Zakrývala jsem si rukama ústa.

177
14:13.303 --> 14:20.303
Oni vysvětlují: Zde jsou čarodějové, zaklínači, vědmy.
Všichni, kteří nežili na zemi v míru, ale čarovali.

178
14:20.500 --> 14:24.078
Za dobu tak krátkého života si přivlastnili
život jiného normálního člověka,

179
14:24.148 --> 14:26.848
aby ho ovládali po dobu tohoto
dočasného lidského života.

180
14:27.000 --> 14:31.439
A teď se za to zde budou vařit věčně.
Vrahové, loupežníci...

181
14:31.999 --> 14:37.599
V tu chvíli už jsem uvěřila, říkám: "Bože můj,
stačí už," bojím se, aby mě tam nenechali.

182
14:37.817 --> 14:44.000
V myšlenkách se obracím ke svým průvodcům, jen aby mě tu
nezapomněli. Snad jsem si nezasloužila takové peklo.

183
14:44.177 --> 14:51.177
A najednou, kousek na zemí - veliký hangár,
jako pro letadlo.

184
14:52.267 --> 14:58.267
Číslo měl 91. Veliká číslice. Tenkrát
byl rok 82, ale tady stojí 91.

185
14:59.966 --> 15:05.066
Vedou mě do hangáru. Myslím si:
"Copak tady ještě uvidím?" Bála jsem se.

186
15:05.311 --> 15:11.311
Přilétá předmět podobný doutníku.

187
15:12.739 --> 15:16.739
Na spodní části se otevírá poklop,
z něhož vypadlo něco jako pes.

188
15:16.883 --> 15:20.583
Spousta lidí, mračna lidu.
Ani popsat nemohu.

189
15:20.835 --> 15:26.335
Všichni v různých oděvech a přicházejí
k němu a rukama hladí srst toho psa.

190
15:26.731 --> 15:30.400
Cítím, že zápach toho psa není dobrý -
smrdí sírou.

191
15:30.500 --> 15:33.500
Snažím se jim to říci, křičet.

192
15:33.600 --> 15:40.938
Chápu, že to ten pes ví, a odcházím za hangár
a za svými zády cítím jeho oči.
Je to jako jasnovidnost - duše všechno vidí.

193
15:41.000 --> 15:46.122
Sleduji (psa), pomalu roste, roste...
Dosáhl ohromných rozměrů.

194
15:46.413 --> 15:50.000
Tlapy měl takhle...

195
15:50.000 --> 15:55.502
Náhle na dav lidí vyštěkne tlama plná
zkrvavených tesáků. Dav byl ochromen.

196
15:55.920 --> 16:00.920
Co se tam dále dělo, nevím. Odcházela jsem
s průvodci, a v tu chvíli jsem se ocitla na zemi.

197
16:01.279 --> 16:06.279
Vyšli jsme z toho všeho
a já jsem ucítila trávu, větřík.

198
16:06.986 --> 16:09.986
To vše jsem cítila, měla jsem dojem,
že budu líbat stromy.

199
16:10.094 --> 16:15.094
Vidím dlouhý žebřík do nebe.
Chytila jsem se ho a lezla jsem.

200
16:15.288 --> 16:18.588
Bylo velice těžké stoupat vzhůru.

201
16:18.635 --> 16:22.935
Najednou je nade mnou žena, klesala.
A už na mě tlačí.

202
16:23.093 --> 16:25.500
Cítím, že je jí těžko a už nemůže dál vzhůru.

203
16:25.681 --> 16:29.681
Myslím si, už zbývá jen kousek,
musím ji zachránit. Co dělat?

204
16:29.715 --> 16:36.015
Kdybych ustoupila do strany, pak by spadla.
To jsem jí však nemohla udělat.

205
16:36.140 --> 16:40.740
Myslím: "Musím ji pomoci. Ale jak jí pomoc?"
znepokojovala jsem se.

206
16:40.828 --> 16:45.828
Najednou se moje hruď rozšiřuje neviditelným
způsobem. Rozšířila jako nafukovací matrace.

207
16:45.939 --> 16:50.939
Ona si sedne. Odpočívá na mé hrudi.
Všechno ztuhlo. Všichni stoupající strnuli.

208
16:51.404 --> 16:56.704
Ti nahoře pokračovali.
Když si odpočinula, začala klidně lézt dál.

209
16:56.815 --> 17:02.815
Slyším nepozemské vrkání holubů, moje hlava
už je skoro tam... Ta přede mnou už tam vlezla.

210
17:03.333 --> 17:07.933
Moje hlava už je tam a je to! Rozhlížím se
po krásné přírodě, nepopsatelné!

211
17:08.096 --> 17:12.000
Takové paprsky - je to slunce
nebo není to slunce, nevím.

212
17:12.035 --> 17:15.000
Přímo vstoupily do mého nitra.
Celou mne hladily.

213
17:15.000 --> 17:18.200
Nikdy před tím jsem to nezažila.
Vše ve mně jásá.

214
17:18.345 --> 17:23.345
Každá buňka mého těla cítila takovou
radost, takové pocity!,

215
17:23.592 --> 17:27.492
štěstí, že ta žena sem vylezla,
i já už jsem tady po pás.

216
17:27.537 --> 17:32.437
Holuby, ptáci, již slyším monotónní zpěv,
překrásná modlitba, jako je 33. žalm -

217
17:32.699 --> 17:39.699
přesně nevím, ale ničemu nepodobná modlitba,
která naplňuje celou naši bytost.

218
17:40.292 --> 17:46.792
Už tam přímo vlézám - a najednou cítím tíhu!
Silné škubnutí. Tíha.

219
17:47.633 --> 17:54.033
Procitla jsem, nade mnou stojí lékař,
moje tělo leží na jiném místě -
ne vedle dveří, ale u stěny.

220
17:54.663 --> 17:57.663
Na kolenou klečí Ivanov, který do mě narazil,

221
17:57.738 --> 18:02.038
a říká: Neumírejte!, auto vám opravím,
ale neumírejte!

222
18:27.094 --> 18:32.494
Když jsem si vzpomněla na svou havárii,
vzpomněla jsem si na svůj vlastní zážitek.

223
18:32.527 --> 18:35.627
A náhle se mi dostaly do rukou noviny.

224
18:35.728 --> 18:41.928
Byly to pravoslavné noviny a tam se psalo
o Klaudii Sťaženěnné, která zemřela
v Bernaule, kde jí prováděli operaci.

225
18:42.063 --> 18:48.000
Byla je udivena tím, že má podobnou zkušenost
jako já. Ta žena ležela tři dny v márnici.

226
18:48.200 --> 18:52.316
Začala jsem hledat kněze Andreje,
věděla jsem, že tento její syn žije,

227
18:52.428 --> 18:56.928
že se stal knězem; napsala jsem tedy
do města Alexandrov.

228
18:57.275 --> 19:02.275
Otec Andrej mi požehnal k vydání mé knihy,
jinak bych ji ani nepsala.

229
19:04.471 --> 19:10.971
Chci říci o tom případu, který se stal
s mou matkou v r. 1964.

230
19:12.159 --> 19:17.659
V nemocnici jí řekl, že jí nalezli nádor,
nespecifikovali však jaký.

231
19:18.035 --> 19:23.235
Operaci prováděl prof. Nejmark Ismail Isaivič.

232
19:23.959 --> 19:28.859
A při operaci nastala smrt.

233
19:29.065 --> 19:35.065
Když jí rozřízli břišní dutinu, viděli,
že vše je rozežrané rakovinou.

234
19:36.228 --> 19:41.728
A proto ji nezašili, protože jaký by to
mělo smysl zašívat mrtvého člověka.

235
19:42.035 --> 19:44.635
Odnesli ji do márnice.

236
19:44.720 --> 19:49.620
Maminka nám potom vyprávěla o tom,
co se s ní dělo, když nastala smrt.

237
19:49.716 --> 19:56.716
Viděla své tělo. Viděla své tělo ze strany,
jako my vidíme nějakou svou věc, např. oděv.

238
19:56.997 --> 19:59.597
Slyšela, o čem lidé hovoří.

239
19:59.617 --> 20:05.617
Vnímala, ale dát o sobě vědět,
že je zde spolu s nimi, nemohla.

240
20:05.802 --> 20:09.002
Mrtvá byla tři dny.

241
20:09.249 --> 20:14.249
Když nastal moment smrti,
nepochopila hned, že umřela.

242
20:14.891 --> 20:20.891
Viděla všechno ze strany, slyšela
jejich slova, viděla jejich počínání.

243
20:21.586 --> 20:25.886
Poté se ocitla na místě,
které jí bylo naprosto neznámé.

244
20:26.090 --> 20:32.490
Na tom místě nebyly žádné budovy,
žádné rostliny, kromě zelené aleje.

245
20:32.982 --> 20:38.982
Pak matka uviděla, že alejí se k ní z východu
blíží žena velmi vysoké postavy,

246
20:39.740 --> 20:44.740
oblečena byla celá v černém,
byla velmi krásná, tvář přísnou.

247
20:45.235 --> 20:54.735
Spolu s ní kráčelo její dítě, vzrůstem
k jejím ramenům, a o něco ji prosilo.

248
20:55.674 --> 21:02.574
Hladil jí ruku, uprošoval ji.
Jenže ta žena se k němu chovala chladně.

249
21:03.731 --> 21:07.131
O co prosil ten chlapec, moje matka neslyšela.

250
21:07.242 --> 21:12.900
Zvláštní moment. Když žena našlapovala
na trávu, a pak zvedala nohu,

251
21:13.600 --> 21:16.000
tak tráva se vracela do své původní polohy,

252
21:16.331 --> 21:21.000
naprosto jinak, než je tomu u nás na zemi.

253
21:21.045 --> 21:26.345
Vidouc reakci té ženy, pomyslela si matka,
jak jen je ta žena krutá,

254
21:26.379 --> 21:30.579
když to dítě ji o něco prosí, něco jí povídá,

255
21:30.845 --> 21:36.245
ale ona vůbec nereaguje na jeho vážné prosby.

256
21:37.077 --> 21:44.077
Když žena přistoupila asi tak na dva
nebo jeden a půl metru k matce, zastavila se.

257
21:44.929 --> 21:49.929
Pozdvihla oči vzhůru a zeptala se:
"Bože, kam má jít?"

258
21:50.523 --> 21:56.623
Až po těch slovech matka pochopila, že zemřela.

259
21:57.548 --> 22:04.048
Uslyšela Boží hlas.
Bylo to plačící hlas, žalostivý.

260
22:05.000 --> 22:10.395
A Hospodin řekl: "Ona zemřela, ale není
její čas, je třeba ji poslat zpátky."

261
22:10.471 --> 22:17.471
Žena se otázala: "Na čem ji spustíme,
vždyť má krátké vlasy?"

262
22:18.086 --> 22:23.086
Hospodin říká: "Dejte jí cop v barvě
jejích vlasů do její pravé ruky."

263
22:23.513 --> 22:28.913
Když se maminka dozvěděla,
že jí chtějí vrátit na zemi,

264
22:29.286 --> 22:37.986
- chápala už totiž, že mrtvá, -
rozhořela se v ní naděje na návrat.

265
22:39.598 --> 22:45.898
Matka Boží, byla to sama Královna nebeská,
zanechala zde toho chlapce a odešla.

266
22:47.120 --> 22:52.520
Maminka si pomyslela: jestliže ta žena
o něčem hovořila s Bohem a Bůh jí odvětil,

267
22:52.677 --> 22:55.000
znamená to, že i se mohu na něco zeptat.

268
22:55.007 --> 23:03.707
A tak se otázala: "Bože, u nás na zemi
se říká, že vy tady máte ráj?"

269
23:04.545 --> 23:08.245
Bůh na její slova nic odpověděl.

270
23:08.845 --> 23:14.845
Matka se zeptala ještě jednou:
"Na zemi po mně zůstalo malé dítě."

271
23:15.126 --> 23:20.126
Bůh pravil: "Já vím. Je ti ho líto."
- "Ano, velmi," řekla matka.

272
23:21.317 --> 23:25.317
Hospodin odvětil:
"A mně každého z vás třikrát více...

273
23:25.422 --> 23:29.422
Díky mé blahodati (milosti) chodíte,
díky mé blahodati dýcháte

274
23:29.593 --> 23:34.593
a mě všemožně rouháte -
ve smyslu: vysmíváte se."

275
23:36.670 --> 23:41.670
A ještě Bůh řekl mé matce o tom,

276
23:41.758 --> 23:46.000
že není silná taková modlitba,
kterou jste vyčetli nebo se naučili,

277
23:46.152 --> 23:50.752
ale taková, která je z čistého srdce.
Ať jsi na jakémkoliv místě, když řekneš:

278
23:50.868 --> 23:55.568
"Bože, dej mi, Hospodine, pomoz mi,"
já vás vidím, já vás slyším.

279
23:55.613 --> 23:59.613
A následujícími Božími slovy
bylo ještě toto:

280
23:59.930 --> 24:04.930
"Zachraňujte své duše, už zůstává
jenom krátká doba života."

281
24:05.040 --> 24:10.540
Po těchto Božích slovech přišla Matka Boží

282
24:12.274 --> 24:18.274
v ruce měla cop lidských vlasů,
přibližně jeden a půl metru dlouhý.

283
24:19.053 --> 24:24.453
Hospodin řekl Boží Matce:
"Zvedni ji a ukaž jí ráj.

284
24:25.687 --> 24:29.687
Ona se táže, kde tady máme ráj."

285
24:29.723 --> 24:31.623
Matka Boží tedy přistoupila k mé matce,

286
24:31.754 --> 24:35.454
vztáhla nad ní ruku, aniž by se jí dotýkala.

287
24:35.523 --> 24:39.523
Maminka pocítila, že nějaká neviditelná
síla ji zvedá.

288
24:39.988 --> 24:44.188
A když se ocitla ve vertikální poloze,

289
24:44.523 --> 24:49.723
ukázala Matka Boží rukou vlevo a řekla:

290
24:50.213 --> 24:55.213
"Váš ráj je na zemi.
Ale tady je takovýto ráj."

291
24:55.378 --> 25:00.578
A ukázala jí veliké množství lidí,
těsně stojících u sebe;

292
25:01.000 --> 25:06.000
jich bylo tolik, že - jak se říká -
ani jablko by nepropadlo.

293
25:06.000 --> 25:12.314
Tito lidé byli ohořelí. Jak se cítí člověk,
který padl do ohně,

294
25:12.572 --> 25:18.672
nebo jehož vytáhli z hořícího domu
popáleného, zčernalého, zapáchajícího.

295
25:19.839 --> 25:22.839
Takoví to byli lidé.
Byli však živí.

296
25:22.999 --> 25:26.500
Později, když se matka vrátila na zemi,
vysvětlili jí starci,

297
25:26.500 --> 25:30.500
že to byl ten "ráj", který by její duše
dostala v tuto chvíli,

298
25:31.000 --> 25:39.000
kdyby se už nevrátila na zemi,
ale umřela by, odešla by na věčnost
bez pokání, v hříších.

299
25:39.973 --> 25:46.973
V ten moment řekla Matka Boží,
že pro takové lidi je tou nejcennější
almužnou na zemi voda.

300
25:48.168 --> 25:53.168
Protože jednou kapkou vody se napojí
nespočetné množství lidí.

301
25:53.414 --> 25:55.414
Jak jí to později starci vysvětlili,

302
25:55.414 --> 26:00.414
almužna, kterou dáváme na zemi
ve jménu Kristově

303
26:00.763 --> 26:06.763
- vodu, jídlo, potraviny
a jiné dobré věci, které vykonáme, -

304
26:07.173 --> 26:10.173
to je dobrodiní, které pomáhá zesnulým.

305
26:10.430 --> 26:13.230
Vycházel z nich strašný zápach.

306
26:13.376 --> 26:17.376
Kdy se duše ocitla v těle, matka nevěděla.

307
26:18.060 --> 26:20.360
Projevila nějaké známky života.

308
26:20.416 --> 26:25.416
Kolem ní začal shon, začali běhat sanitáři,
oznámili to lékařskému personálu.

309
26:26.894 --> 26:33.894
Začali ji provádět resuscitaci.
Opakuji, že moje matka byla mrtvá tři dny.

310
26:34.341 --> 26:39.141
A dlouhý čas jí neprovedli závěrečné zašití.
Z jakého důvodu?

311
26:39.258 --> 26:49.658
Lékaři si mysleli: proč ji zašívat?
Přece se neprovádí zašívání toho, kdo
stejně za hodinu či den nebo dva zemře;

312
26:50.491 --> 26:56.491
pořádné zašívání se dělá jen u silného
a zdravého organismu, který se dokáže
s nemocí vyrovnat...

313
26:57.234 --> 27:03.834
Na svou druhou operaci šla v květnu 1964
v železničářskou nemocnici.

314
27:04.092 --> 27:09.000
Opakovanou operaci prováděla
Valentina Vasilijevna Olabjeva.

315
27:09.117 --> 27:14.000
A když ji úplně zašili vyšla do chodby
a rozplakala se.

316
27:14.054 --> 27:19.054
Nemocní nevěděli, že se stalo něco
zvláštního, že to není obyčejná pacientka.

317
27:19.229 --> 27:24.729
Začali se jí ptát: "Valentino Vasilijevno,
co se stalo? Klaudie zemřela?"

318
27:24.925 --> 27:31.025
Ona odvětila, že ne.
A když se vrátila po operaci k matce, řekla jí:

319
27:31.500 --> 27:37.426
"U vás není ani podezření na to,
že jste měla rakovinu, rakovinu s metastasemi."

320
27:38.736 --> 27:43.736
Bůh učinil zázrak.
Zázrak vzkříšení mé matky.

321
27:44.270 --> 27:49.770
Po této události žila matka ještě 14 let.

322
27:54.681 --> 27:59.681
Strašná smrti,

323
27:59.693 --> 28:04.693
proč stojíš nade mnou?

324
28:17.025 --> 28:22.025
Koho hledáš

325
28:22.682 --> 28:27.682
a pozorně vyhlížíš?

326
28:38.126 --> 28:43.126
Možná se mýlím,

327
28:43.659 --> 28:48.659
možná se mi to jen zdá.

328
28:58.404 --> 29:03.404
Strašná smrti,

329
29:03.976 --> 29:08.976
odejdi ode mne!

330
29:19.099 --> 29:24.099
Půjdu do chrámu.

331
29:24.602 --> 29:29.602
pomodlím se k Bohu.

332
29:39.660 --> 29:44.660
Ke svatým Tajinám,

333
29:45.049 --> 29:50.049
na svaté přijímání.

334
30:02.000 --> 30:07.000
Hotovo. Jakmile jsem se vrátila do těla,
jakoby postavili hráz.

335
30:07.000 --> 30:09.000
Všechno jsem zapomněla.

336
30:09.000 --> 30:12.536
Ve čtyři hodiny ráno náhle slyšet
hlasitý třesk, náraz.

337
30:12.600 --> 30:16.000
Došlo k havárii pod mým oknem.
Silný rachot, přímo hrom!

338
30:16.158 --> 30:19.658
Běžela jsem k oknu.
Bydlela jsem ve druhém poschodí.

339
30:19.700 --> 30:24.101
Pod oknem však žádná havárie nebyla.
Nic tam není.

340
30:24.473 --> 30:28.273
Pomyslela jsem: "Co to má znamenat?"
A v tento okamžik, jakoby se mi
začal promítat film.

341
30:28.500 --> 30:33.672
Celá moje havárie. Do nejmenších podrobností.
Do nejtenčí nitky.

342
30:33.745 --> 30:38.745
Padla jsem a plakala asi dvě hodiny.
Myslím si: "Bože, jak jsi milosrdný!

343
30:38.963 --> 30:43.963
Mně, tak hříšné, se po 13 letech
všechno vybavilo.

344
30:44.013 --> 30:49.413
Šla jsem do chrámu. Už jsem tam
dávno mířila. Přímo mě to tam táhlo.

345
30:49.530 --> 30:54.530
Potřebovala jsem to jako nadechnutí.
Neviditelným způsobem mě to táhlo do chrámu.

346
30:54.961 --> 30:59.961
Sama jsem tam šla.
Bůh nikoho nepřivádí násilím.

347
31:00.087 --> 31:05.087
Pochopila jsem, že bez tohoto už dále nemohu.
Že moje místo je tam.

348
31:05.110 --> 31:09.000
Samozřejmě, ve mnohém jsem se změnila.

349
31:09.157 --> 31:14.800
Můj pád byl hrozný, strašné byly všechny
mé hříchy, potraty, věštění, proklínání.

350
31:15.000 --> 31:18.000
Za všechno jsem se styděla, bylo to odporné.

351
31:18.101 --> 31:23.101
Chodila jsem na zpověď, ke svatému přijímání,
na pomazání nemocných.

352
31:23.440 --> 31:27.440
Dejž, Bože, odpuštění nám všem.

353
31:29.123 --> 31:34.000
Ach, jaký jsem hříšný, hříšný človíček,

354
31:34.191 --> 31:38.191
spinkat jsem se ukládal.

355
31:38.858 --> 31:43.858
Alleluja, alleluja,

356
31:44.005 --> 31:49.005
sláva tobě, Bože.

357
31:50.096 --> 31:53.396
Spinkat jsem se ukládal,

358
31:53.617 --> 31:57.617
k Bohu se nepomodlil

359
32:00.063 --> 32:05.063
Alleluja, alleluja,

360
32:05.325 --> 32:10.325
sláva tobě, Bože.

361
32:11.842 --> 32:16.742
A když zvednou hříšné tělo

362
32:16.806 --> 32:21.806
a odnesou je do chrámu.

363
32:21.877 --> 32:26.877
Alleluja, alleluja,

364
32:27.122 --> 32:32.122
sláva tobě, Bože.

365
32:32.516 --> 32:37.016
Když všechny zvonky zazvoní

366
32:37.255 --> 32:42.255
a všechny zvony se rozezní.

367
32:42.650 --> 32:47.050
Alleluja, alleluja,

368
32:47.278 --> 32:52.278
sláva tobě, Bože.

369
32:53.430 --> 32:58.370
www.pravoslavi.cz/filmy