{HEAD DISCID= DVDTITLE= CODEPAGE=1250 FORMAT=ASCII LANG=EN TITLE=1 ORIGINAL=ORIGINAL AUTHOR= WEB=http://www.submax.8m.com INFO= LICENSE= } {T 00:00:02:00 Strašná smrti, } {T 00:00:05:20 } {T 00:00:07:20 proč stojíš nade mnou? } {T 00:00:10:20 } {T 00:00:24:71 Koho hledáš } {T 00:00:29:71 } {T 00:00:31:54 a pozorně vyhlížíš? } {T 00:00:36:54 } {T 00:00:47:56 Možná se mýlím, } {T 00:00:53:76 } {T 00:00:54:10 možná se mi to jen zdá. } {T 00:00:59:10 } {T 00:01:10:16 Strašná smrti, } {T 00:01:15:16 } {T 00:01:15:87 odejdi ode mne! } {T 00:01:20:87 } {T 00:01:21:47 NA NÁVŠTĚVĚ U SMRTI } {T 00:01:25:57 } {T 00:01:27:83 Valentina Romanova } {T 00:01:30:03 } {T 00:01:31:14 Havárie. Návrat z onoho světa. } {T 00:01:34:14 } {T 00:01:35:19 V roce 1982 byla převelena posádka z obce Černomořská do vesnice Okťabrskaja. } {T 00:01:40:19 } {T 00:01:40:30 A já jsem vezla dvě ženy do vesnice Stachanovka. Jenže v tu chvíli jelo naproti auto Vaz. } {T 00:01:44:90 } {T 00:01:45:10 Čtyři chlapci vzali otcův automobil a naproti nim jel bílý Vaz. } {T 00:01:50:10 } {T 00:01:50:80 Srazili se se mnou. Moje spolucestující naštěstí vypadly z auta do kypré země, } {T 00:01:54:80 } {T 00:01:54:80 ale já jsem zůstala v převracejícím se autě. } {T 00:01:57:01 } {T 00:01:57:01 Byla jsem v jakémsi šokovém stavu, ale ještě jsem vnímala. } {T 00:02:00:41 } {T 00:02:00:50 Myslela jsem si: Cože? 7000 mně to auto stálo a najednou je rozbito. } {T 00:02:05:00 } {T 00:02:05:05 To mne trápilo nejvíce. } {T 00:02:07:05 } {T 00:02:07:44 Nejdříve odvezli je a pak přivezli do nemocnice mne. } {T 00:02:10:44 } {T 00:02:10:94 A lékař řekl: "Udělali jsme, co se dalo, ale nepodařilo se ji zachránit." } {T 00:02:15:50 } {T 00:02:15:73 Srdce netluče a puls se zastavil. } {T 00:02:17:73 } {T 00:02:17:75 V tuto chvíli jsem v těle pocítila otřes. A v tom jsem se ocitla nade všemi. } {T 00:02:22:30 } {T 00:02:22:45 Přišli sem pořídit zápis o úmrtí. A já se potichu směji: "Chi, chi, jenže já jsem naživu." } {T 00:02:27:45 } {T 00:02:27:96 Ale hlas nezvučí. Zkouším to hlasitěji. Jen abych je nevylekala! } {T 00:02:32:50 } {T 00:02:32:55 "Já jsem živá." Hlas však opět nezní. } {T 00:02:35:55 } {T 00:02:36:14 Lehce jsem je plácla do zátylku, ale jejich vlasy se ani nehnuly. } {T 00:02:41:00 } {T 00:02:41:12 V tento moment mě napadlo: "Hele, pero! Něco jim napíši!" } {T 00:02:45:02 } {T 00:02:45:10 Zaradovala jsem se. Vrhám se k peru a zkouším ho nějak uchopit. } {T 00:02:49:56 } {T 00:02:49:93 Jenže pero nelze vzít. Zkouším to opět, ale pero se nedá uchopit. } {T 00:02:52:00 } {T 00:02:52:10 Pomyslela jsem si: Zkusím ho shodit bokem, abych na sebe upoutala pozornost. } {T 00:02:56:20 } {T 00:02:56:35 Zůstalo, jak leželo, ani se nepohnulo. } {T 00:03:00:35 } {T 00:03:00:44 Říkám si: Co to se mnou je? Hlas nezní. Ruce neposlouchají. } {T 00:03:04:44 } {T 00:03:05:06 Najednou slyším neznámý hluk. Hluk jako metro v Moskvě. } {T 00:03:09:06 } {T 00:03:10:32 Vnímala jsem ten hluk - bylo to, jako když jsem viděla Moskvany, zdáli se mi jako děti } {T 00:03:13:32 } {T 00:03:13:32 v podzemce, když přibližuje s hlukem vlak. } {T 00:03:16:73 } {T 00:03:16:73 A takový hluk se přibližoval ke mně. Odkudsi. Monotónní hluk: Húúú. } {T 00:03:21:73 } {T 00:03:23:32 Najednou mě to začalo vtahovat. Spolu s tím zvukem. } {T 00:03:27:72 } {T 00:03:27:93 Nic jiného jsem neviděla. Jen mě to vtahovalo. } {T 00:03:32:93 } {T 00:03:33:02 A za mnou byla jakási díra - jakoby roura a tam bylo světlo. } {T 00:03:37:22 } {T 00:03:38:48 A po stranách bylo všechno nezřetelné, zastřené a mně to tam vtáhlo. } {T 00:03:42:48 } {T 00:03:43:25 A táhlo mě to dlouho. Bylo to nepříjemné. } {T 00:03:46:25 } {T 00:03:46:30 Pocit jsem měla velice nepříjemný. } {T 00:03:48:61 } {T 00:03:48:70 A jako by mne to vyvrhlo z té trubky - jako když vytéká voda. } {T 00:03:53:84 } {T 00:03:53:99 A já se dívám, kde to jsem? Kamenité místo. } {T 00:03:58:59 } {T 00:03:58:71 Všude samé kamení. Jako vyasfaltované. } {T 00:04:03:50 } {T 00:04:03:81 Nikdo nikde. Až najednou vidím z levé strany - vysoký muž tam stojí. } {T 00:04:08:81 } {T 00:04:09:12 Ach! Zaradovala jsem se - člověk, muž, takový vysoký. } {T 00:04:13:60 } {T 00:04:13:79 Vydala jsem se k němu s takovou radostí, říkám: "Muži!" } {T 00:04:16:79 } {T 00:04:16:80 Chci se ho zeptat: "Kde to jsem?" } {T 00:04:19:10 } {T 00:04:19:14 Ale když si ho prohlížím a vidím jeho pohled, strašné oči - oči šelmy! } {T 00:04:25:14 } {T 00:04:28:10 Studená hrůza zachvátila mou duši. Jako když duše zmrzne. } {T 00:04:33:10 } {T 00:04:33:12 Z jeho pohledu mi ztuhla duše. } {T 00:04:35:80 } {T 00:04:35:98 Pochopila jsem, že od tohoto muže nic dobrého nemohu čekat. } {T 00:04:39:10 } {T 00:04:39:26 První mou reakcí bylo, že jsem se otočila. } {T 00:04:42:26 } {T 00:04:42:92 Rychle jsem se otočila a utíkala jsem od něho. Pryč od něj! } {T 00:04:45:80 } {T 00:04:45:84 Běžím a říkám si: "Jak od něho můžu utéci?" Sama jsem cítila (že neuteču). } {T 00:04:49:84 } {T 00:04:50:00 A náhle, nevím proč, jsem pocítila úlevu, že mne nechytil, vždyť už mě měl dávno polapit. } {T 00:04:54:85 } {T 00:04:54:97 Mezi námi se objevil někdo jiný. } {T 00:04:57:10 } {T 00:04:57:14 Nevidím ho, ale cítím, že je krásný. Vždyť je to zachránce! } {T 00:05:01:14 } {T 00:05:01:54 Drží se mezi námi. Toho muže neodstrkuje ani s ním nebojuje - nic takového, } {T 00:05:06:54 } {T 00:05:07:18 ale chrání mě tím, že se vždy postaví mezi nás. } {T 00:05:09:80 } {T 00:05:09:81 Čili, vždy když mne ten první chtěl chytit, tento druhý vstoupí mezi nás. } {T 00:05:13:00 } {T 00:05:13:07 Takže ten první na mě nemůže. } {T 00:05:15:07 } {T 00:05:15:10 A tak pořád utíkáme a já si říkám: "Jak dlouho to ještě bude trvat? A kdy to skončí?" } {T 00:05:18:40 } {T 00:05:18:43 A najednou z pravé strany - neviditelná bariéra - z východní strany. } {T 00:05:24:00 } {T 00:05:24:47 Zakopla jsem o tuto skleněnou hráz, měla jsem zato, že tam nic není, a padám. } {T 00:05:29:10 } {T 00:05:29:20 A opět cítím, že ze mě něco vychází - říkají: duch nebo duše - pro mne je složité to posoudit. } {T 00:05:32:80 } {T 00:05:32:85 Zachránce přeskakuje tuto linii a ten první zůstává několik metrů v povzdálí a nemůže ji překročit. } {T 00:05:38:55 } {T 00:05:39:63 A více už mi nevěnuje žádnou pozornost. Jako bych už pro něj neexistovala. } {T 00:05:44:83 } {T 00:05:45:06 Jen na mě tak lhostejně pohlédl a šel pryč. } {T 00:05:49:06 } {T 00:05:49:78 Urazila jsem na toho zachránce, jak je to nečestné z jeho strany - } {T 00:05:54:30 } {T 00:05:54:40 "Nechal mne tady bez ochrany, takže tamten si mnou může udělat, co bude chtít," jsem si tak pomyslela. } {T 00:05:58:40 } {T 00:05:58:81 A najednou slyším hlas toho zachránce: } {T 00:06:01:81 } {T 00:06:01:90 "Copak, copak, ty malinká, hodná, ještě jsi nedostala za vyučenou?" } {T 00:06:05:96 } {T 00:06:06:14 Proč mě takhle (ironicky) nazývá, přemýšlím, a divím se všemu, co se stalo... } {T 00:06:12:00 } {T 00:06:12:04 Cítím, že po pravé i levé straně jsou dva muži. } {T 00:06:15:00 } {T 00:06:15:03 Nevidím je, ale cítím, že jsou přítomni a vedou mě jako vězně. } {T 00:06:19:03 } {T 00:06:20:10 Přivádějí mě ke skále, velká skála, z pravé strany skála, } {T 00:06:23:10 } {T 00:06:23:82 tady je taková plošinka, k ní vede průsmyk mezi skalami, jak to bývá v horách. } {T 00:06:27:82 } {T 00:06:28:56 A říkají: "Pohleďte dolů." A tam je propast. Já jsem se tam podívala, } {T 00:06:32:56 } {T 00:06:32:90 a hle - přikryla jsem si dlaní ústa. Smrad, silný zápach, že se to nedá popsat. } {T 00:06:38:90 } {T 00:06:41:52 Rychle jsem ucukla. Miliony lidí. Hromady lidí. Zřetelně jsem je viděla... } {T 00:06:47:52 } {T 00:06:48:00 Hluboce v podvědomí mi hned zrodila otázka: Jak je zachránit? } {T 00:06:52:90 } {T 00:06:52:99 Ptám se jich: "Máte nějaké provazy nebo lana? } {T 00:06:56:80 } {T 00:06:56:85 Protože provaz nestačí na takovou hloubku. Jak se tam dostali?" } {T 00:07:02:43 } {T 00:07:02:87 Oni říkají: "Dívej se!" Opět hledím - jsou tam muži i ženy, } {T 00:07:07:87 } {T 00:07:08:33 asi všechny národnosti, všech barev kůže. } {T 00:07:13:33 } {T 00:07:14:00 Víte, oni kálejí, sedají do svých výkalů jeden před druhým. } {T 00:07:20:00 } {T 00:07:20:10 Je tam všudypřítomný smrad. } {T 00:07:24:21 } {T 00:07:24:30 Plivance - a od nich bílé nepříjemné usazeniny až do samého vrchu. } {T 00:07:31:30 } {T 00:07:32:00 Výkaly až do samého vrchu. } {T 00:07:36:15 } {T 00:07:36:40 Řekli mi: "To je žumpa." } {T 00:07:40:00 } {T 00:07:40:07 Vidím červy. Průsvitné červy naplněné jakoby krví, takové rudé, až růžové. } {T 00:07:46:07 } {T 00:07:47:11 A tito červi se přisávají, vsávají se a procházejí těly } {T 00:07:50:80 } {T 00:07:50:99 a ti lidé je odtrhují takovou silou, že jeden druhého přehazují. } {T 00:07:54:20 } {T 00:07:54:36 Červi vcházejí do každého, nikoho nevynechávají. } {T 00:07:58:36 } {T 00:07:58:84 Jsou to muka! Prožívají mučení! } {T 00:08:02:84 } {T 00:08:03:21 Teď trochu odbočím. Představte si naše pocity: samolibost, sebeláska, sebeobdiv, radost ze sebe } {T 00:08:08:21 } {T 00:08:08:70 - to jsou, jak už to teďka chápu, - naše tělesné orgány: srdce, játra, ledviny. } {T 00:08:13:80 } {T 00:08:13:90 A kde se to nachází? Ve všech orgánech našeho těla. V celém tomto těle, v duchu i v duši. } {T 00:08:17:10 } {T 00:08:17:17 Všechny tyto naše pocity - bolest, utrpení, jsem v tento okamžik i já s nimi trpěla } {T 00:08:21:17 } {T 00:08:21:68 Trpěla jsem za ně, protože mi jich bylo skutečně líto. } {T 00:08:25:10 } {T 00:08:25:10 Ptám se jich: "Jak je vytáhnout?" } {T 00:08:28:00 } {T 00:08:28:00 Myslím si - proč jsou k nim tak lhostejní? Vždyť jsou tam živí lidé? } {T 00:08:31:78 } {T 00:08:32:10 Oni říkají: "Ne, to jsou lidské hříchy." } {T 00:08:35:10 } {T 00:08:35:10 Tenkrát jsem to slovo ještě nechápala. "Jaké hříchy?" } {T 00:08:37:79 } {T 00:08:37:79 Oni na to: "Homosexuálové, zoofilové, zvrhlíci." } {T 00:08:41:79 } {T 00:08:42:00 Řekli, že dokonce i pouhý dotyk těchto lidí přináší jiným lidem utrpení." } {T 00:08:46:21 } {T 00:08:46:84 Dále říkají (až je mi z toho těžko na srdci): } {T 00:08:50:84 } {T 00:08:51:00 "Nelitujte jich, dostali to utrpení, které si zasloužili." } {T 00:08:55:41 } {T 00:08:55:58 Sestupujeme níže a vcházíme do podivné barabizny, a tam jsou pootevřené dveře. } {T 00:09:00:58 } {T 00:09:01:00 Koukám, že celý dvorek je tam poplivaný, plivance a kouř. } {T 00:09:04:47 } {T 00:09:04:60 Vycházejí ženy utrápené kašlem, i muži, úporný dávivý kašel. } {T 00:09:09:60 } {T 00:09:10:00 Hned jsem couvla a oni mi řekli: "To jsou zakouřené baráky. } {T 00:09:14:92 } {T 00:09:15:00 Nemusíte tam chodit. S tímto nemáte nic společného." } {T 00:09:19:00 } {T 00:09:19:13 Druhou stranou jsme vyšli. } {T 00:09:22:00 } {T 00:09:22:00 A přímo pod mýma nohama - děti! Hrají si v potoce nebo v nějaké strouze. } {T 00:09:26:30 } {T 00:09:26:47 Jsou tam dvě ženy, které jsou ke mně zády, hrají si s nimi; nic mi neříkají. } {T 00:09:32:30 } {T 00:09:32:47 Říkám: "Jak se tady ocitly ty děti? Proč jsou tady?" } {T 00:09:36:00 } {T 00:09:36:09 - "To jsou nenarozené děti." - "Jak to nenarozené děti?" - "To jsou oběti potratů." } {T 00:09:42:50 } {T 00:09:43:28 "Cože?" Ztuhla jsem. Oni nato: "I ty tvoje jsou zde." } {T 00:09:47:78 } {T 00:09:47:87 "Cože? Já jsem za odpovědná?" Oni mlčeli. } {T 00:09:53:57 } {T 00:09:53:87 A v tento moment jsem pochopila, že za ně budu nyní potrestaná. } {T 00:09:59:57 } {T 00:09:59:81 Vedli mě dál a vidím ženu, jak klečí na kolenou } {T 00:10:03:91 } {T 00:10:04:00 a naplňuje se jakousi tekutinou. } {T 00:10:08:50 } {T 00:10:08:76 Ona otéká, naplňuje se (zvětšuje se) a najednou se jí z úst vyvalí černá tekutina. } {T 00:10:14:00 } {T 00:10:14:34 A když to skončilo, trochu si oddechla, a pak se opět naplňuje. } {T 00:10:21:34 } {T 00:10:22:50 Říkám si: "Proč je tak nemocná?" } {T 00:10:26:00 } {T 00:10:27:14 Oni říkají: To je klevetnice, pomlouvala lidi. A nyní za to zde trpí. } {T 00:10:33:14 } {T 00:10:34:00 Následující místnost nebyla ani pokojem ale kamenným nádvořím. } {T 00:10:38:00 } {T 00:10:38:36 Dívám se a nerozeznám, jestli to jsou opice nebo lidi. } {T 00:10:42:36 } {T 00:10:42:44 Říkám si: Co to je? Polosehnuté postavy - taková je trápila žízeň. } {T 00:10:46:84 } {T 00:10:47:00 Prosí: "Pít... Pít..." Zní od nich, utrápených žízní. "Pít..." } {T 00:10:51:06 } {T 00:10:51:16 Říkám: "To je co?" Oni nato: "To jsou lidé." } {T 00:10:54:36 } {T 00:10:54:45 Říkám: "Vždyť nejsou ani podobni lidem?" } {T 00:10:57:45 } {T 00:10:57:52 To jsou alkoholici, kteří propili svou čest, svědomí, kteří ztratili všechnu lidskou důstojnost. } {T 00:11:04:12 } {T 00:11:04:34 Takoví se nacházejí zde. } {T 00:11:07:34 } {T 00:11:07:42 Jdu jako odsouzenec, jako vězeň. } {T 00:11:10:42 } {T 00:11:10:67 A najednou z pravé strany, z východu, vidím nějakou budovu, která se snáší z oblak. } {T 00:11:15:67 } {T 00:11:15:92 Je skryta jakoby v oblacích, nevím přesně. } {T 00:11:18:52 } {T 00:11:18:71 Část dveří se otevírá, vypadají jako kovové. } {T 00:11:22:51 } {T 00:11:22:54 Vidím tam čisté ženy. Poprvé za celou dobu čisťounké dvě ženy. } {T 00:11:26:54 } {T 00:11:27:00 Dvě hlavy - jedna s bílým šátkem kolem černé pokrývky hlavy. } {T 00:11:32:43 } {T 00:11:32:83 Teď vím, že to je mnišský oděv. Tenkrát jsem to nevěděla. } {T 00:11:36:83 } {T 00:11:37:40 A čistá postel. Ony tam uklízejí, zastýlají. } {T 00:11:42:40 } {T 00:11:43:00 Já jdu nahoru na násep. A vidím zase ty barabizny. Jedna, druhá, třetí. } {T 00:11:48:40 } {T 00:11:49:00 Tam dveře, dveře, dveře... Víte, jak to bylo dříve v zemědělských družstvech. } {T 00:11:53:40 } {T 00:11:53:84 Prasečince, zanedbané chlévy, baráky. } {T 00:11:56:84 } {T 00:11:57:76 První dveře byly otevřeny. Lidí tam bylo...! } {T 00:12:01:76 } {T 00:12:01:82 My říkáme, že na devíti čtverečních metrech je nám těsno! A tam člověk na člověku! } {T 00:12:05:12 } {T 00:12:05:21 Stojí unavení, nemají kam si lehnout. } {T 00:12:08:81 } {T 00:12:08:92 Když jsem se podívala, byli jako sardinky v konzervě. Takové množství jich tam bylo. } {T 00:12:12:02 } {T 00:12:12:13 Vidím jak vypravují nějakou ženu. } {T 00:12:15:00 } {T 00:12:15:08 A v tento moment zaburácelo z kamenné klenby - tam nebylo nad hlavami nebe, } {T 00:12:20:58 } {T 00:12:21:00 byla tam jakoby kamenná klenba - rozlehl se hrom. } {T 00:12:24:18 } {T 00:12:24:20 Takový hlas - jak když lev zařve - } {T 00:12:27:00 } {T 00:12:27:00 a ten odříkává jakousi monotónní modlitbu. } {T 00:12:30:16 } {T 00:12:30:20 Takovou jsem slýchávala v chrámu, když mě tam jako malé děvče vodila maminka. } {T 00:12:33:60 } {T 00:12:33:75 Odříkává takovouto modlitbu a vyslovuje jméno! A celé podzemí se otřásá před tímto hlasem. } {T 00:12:39:25 } {T 00:12:39:89 Věřte, já jsem až padla na kolena, takové city se mě zmocnily, až mi slzy tekly jako hrách. } {T 00:12:46:89 } {T 00:12:47:55 Padla jsem na kolena, obrátila se celou svou bytostí k tomuto hlasu. } {T 00:12:51:95 } {T 00:12:52:16 Co to bylo za neviditelný hlas! Jak se ukázalo, ten hlas vymodlil tu ženu, za kterou prosil. } {T 00:12:57:56 } {T 00:12:57:64 Bylo vyřčeno její jméno. Vysvětlili mi, že byla vyprošena. } {T 00:13:01:24 } {T 00:13:01:38 Tj., jestli se v rodu najde modlitebník, je zachráněna. Čili on ji vymodlí. } {T 00:13:06:38 } {T 00:13:06:58 Záchrana je možná! Pochopila jsem, že spása existuje! } {T 00:13:10:58 } {T 00:13:10:60 Jestli se v nějaké generaci - není důležité v jaké - objeví modlitebník, vyprosí duši ven. } {T 00:13:15:02 } {T 00:13:15:18 Nemohu vysvětlit, jak se otevřela kamenná opona, byly vidět erupce vulkánů. } {T 00:13:20:18 } {T 00:13:20:57 To se tam všechno děje. Tudy protéká žhavá láva. Vědci časem na to přijdou. } {T 00:13:26:97 } {T 00:13:27:50 Teplota. Byla jsem daleko od nich a říkám si: Co to tam je? Tolik ryb se tam vaří? } {T 00:13:34:01 } {T 00:13:34:62 Řeka lávy. Ohnivá řeka. } {T 00:13:38:62 } {T 00:13:39:09 Ony se vynoří nad hladinu, nadechnou se, opět se ponoří do ohnivého žáru. } {T 00:13:46:09 } {T 00:13:46:13 Byla jsem daleko a úplně mě to pálilo. } {T 00:13:50:53 } {T 00:13:50:66 Když má člověk horečku 40 stupňů, tak cítí jen částečku toho žáru, tohoto pekla. } {T 00:13:55:46 } {T 00:13:55:52 Ať se každý zamyslí. Už je dokázané, že horečka nám dává pocítit žár a po nemoci musíme prozřít. } {T 00:14:00:92 } {T 00:14:01:39 Dříve jsem to nechápal, až teprve nyní to chápu. } {T 00:14:04:39 } {T 00:14:04:45 Tak to mi připomněl ten žár... } {T 00:14:07:45 } {T 00:14:07:57 Bylo mi tak horko, že jsem nemohla ani jít dál. Zakrývala jsem si rukama ústa. } {T 00:14:13:07 } {T 00:14:13:30 Oni vysvětlují: Zde jsou čarodějové, zaklínači, vědmy. Všichni, kteří nežili na zemi v míru, ale čarovali. } {T 00:14:20:30 } {T 00:14:20:50 Za dobu tak krátkého života si přivlastnili život jiného normálního člověka, } {T 00:14:24:07 } {T 00:14:24:14 aby ho ovládali po dobu tohoto dočasného lidského života. } {T 00:14:26:84 } {T 00:14:27:00 A teď se za to zde budou vařit věčně. Vrahové, loupežníci... } {T 00:14:31:43 } {T 00:14:31:99 V tu chvíli už jsem uvěřila, říkám: "Bože můj, stačí už," bojím se, aby mě tam nenechali. } {T 00:14:37:59 } {T 00:14:37:81 V myšlenkách se obracím ke svým průvodcům, jen aby mě tu nezapomněli. Snad jsem si nezasloužila takové peklo. } {T 00:14:44:00 } {T 00:14:44:17 A najednou, kousek na zemí - veliký hangár, jako pro letadlo. } {T 00:14:51:17 } {T 00:14:52:26 Číslo měl 91. Veliká číslice. Tenkrát byl rok 82, ale tady stojí 91. } {T 00:14:58:26 } {T 00:14:59:96 Vedou mě do hangáru. Myslím si: "Copak tady ještě uvidím?" Bála jsem se. } {T 00:15:05:06 } {T 00:15:05:31 Přilétá předmět podobný doutníku. } {T 00:15:11:31 } {T 00:15:12:73 Na spodní části se otevírá poklop, z něhož vypadlo něco jako pes. } {T 00:15:16:73 } {T 00:15:16:88 Spousta lidí, mračna lidu. Ani popsat nemohu. } {T 00:15:20:58 } {T 00:15:20:83 Všichni v různých oděvech a přicházejí k němu a rukama hladí srst toho psa. } {T 00:15:26:33 } {T 00:15:26:73 Cítím, že zápach toho psa není dobrý - smrdí sírou. } {T 00:15:30:40 } {T 00:15:30:50 Snažím se jim to říci, křičet. } {T 00:15:33:50 } {T 00:15:33:60 Chápu, že to ten pes ví, a odcházím za hangár a za svými zády cítím jeho oči. Je to jako jasnovidnost - duše všechno vidí. } {T 00:15:40:93 } {T 00:15:41:00 Sleduji (psa), pomalu roste, roste... Dosáhl ohromných rozměrů. } {T 00:15:46:12 } {T 00:15:46:41 Tlapy měl takhle... } {T 00:15:50:00 } {T 00:15:50:00 Náhle na dav lidí vyštěkne tlama plná zkrvavených tesáků. Dav byl ochromen. } {T 00:15:55:50 } {T 00:15:55:92 Co se tam dále dělo, nevím. Odcházela jsem s průvodci, a v tu chvíli jsem se ocitla na zemi. } {T 00:16:00:92 } {T 00:16:01:27 Vyšli jsme z toho všeho a já jsem ucítila trávu, větřík. } {T 00:16:06:27 } {T 00:16:06:98 To vše jsem cítila, měla jsem dojem, že budu líbat stromy. } {T 00:16:09:98 } {T 00:16:10:09 Vidím dlouhý žebřík do nebe. Chytila jsem se ho a lezla jsem. } {T 00:16:15:09 } {T 00:16:15:28 Bylo velice těžké stoupat vzhůru. } {T 00:16:18:58 } {T 00:16:18:63 Najednou je nade mnou žena, klesala. A už na mě tlačí. } {T 00:16:22:93 } {T 00:16:23:09 Cítím, že je jí těžko a už nemůže dál vzhůru. } {T 00:16:25:50 } {T 00:16:25:68 Myslím si, už zbývá jen kousek, musím ji zachránit. Co dělat? } {T 00:16:29:68 } {T 00:16:29:71 Kdybych ustoupila do strany, pak by spadla. To jsem jí však nemohla udělat. } {T 00:16:36:01 } {T 00:16:36:14 Myslím: "Musím ji pomoci. Ale jak jí pomoc?" znepokojovala jsem se. } {T 00:16:40:74 } {T 00:16:40:82 Najednou se moje hruď rozšiřuje neviditelným způsobem. Rozšířila jako nafukovací matrace. } {T 00:16:45:82 } {T 00:16:45:93 Ona si sedne. Odpočívá na mé hrudi. Všechno ztuhlo. Všichni stoupající strnuli. } {T 00:16:50:93 } {T 00:16:51:40 Ti nahoře pokračovali. Když si odpočinula, začala klidně lézt dál. } {T 00:16:56:70 } {T 00:16:56:81 Slyším nepozemské vrkání holubů, moje hlava už je skoro tam... Ta přede mnou už tam vlezla. } {T 00:17:02:81 } {T 00:17:03:33 Moje hlava už je tam a je to! Rozhlížím se po krásné přírodě, nepopsatelné! } {T 00:17:07:93 } {T 00:17:08:09 Takové paprsky - je to slunce nebo není to slunce, nevím. } {T 00:17:12:00 } {T 00:17:12:03 Přímo vstoupily do mého nitra. Celou mne hladily. } {T 00:17:15:00 } {T 00:17:15:00 Nikdy před tím jsem to nezažila. Vše ve mně jásá. } {T 00:17:18:20 } {T 00:17:18:34 Každá buňka mého těla cítila takovou radost, takové pocity!, } {T 00:17:23:34 } {T 00:17:23:59 štěstí, že ta žena sem vylezla, i já už jsem tady po pás. } {T 00:17:27:49 } {T 00:17:27:53 Holuby, ptáci, již slyším monotónní zpěv, překrásná modlitba, jako je 33. žalm - } {T 00:17:32:43 } {T 00:17:32:69 přesně nevím, ale ničemu nepodobná modlitba, která naplňuje celou naši bytost. } {T 00:17:39:69 } {T 00:17:40:29 Už tam přímo vlézám - a najednou cítím tíhu! Silné škubnutí. Tíha. } {T 00:17:46:79 } {T 00:17:47:63 Procitla jsem, nade mnou stojí lékař, moje tělo leží na jiném místě - ne vedle dveří, ale u stěny. } {T 00:17:54:03 } {T 00:17:54:66 Na kolenou klečí Ivanov, který do mě narazil, } {T 00:17:57:66 } {T 00:17:57:73 a říká: Neumírejte!, auto vám opravím, ale neumírejte! } {T 00:18:02:03 } {T 00:18:27:09 Když jsem si vzpomněla na svou havárii, vzpomněla jsem si na svůj vlastní zážitek. } {T 00:18:32:49 } {T 00:18:32:52 A náhle se mi dostaly do rukou noviny. } {T 00:18:35:62 } {T 00:18:35:72 Byly to pravoslavné noviny a tam se psalo o Klaudii Sťaženěnné, která zemřela v Bernaule, kde jí prováděli operaci. } {T 00:18:41:92 } {T 00:18:42:06 Byla je udivena tím, že má podobnou zkušenost jako já. Ta žena ležela tři dny v márnici. } {T 00:18:48:00 } {T 00:18:48:20 Začala jsem hledat kněze Andreje, věděla jsem, že tento její syn žije, } {T 00:18:52:31 } {T 00:18:52:42 že se stal knězem; napsala jsem tedy do města Alexandrov. } {T 00:18:56:92 } {T 00:18:57:27 Otec Andrej mi požehnal k vydání mé knihy, jinak bych ji ani nepsala. } {T 00:19:02:27 } {T 00:19:04:47 Chci říci o tom případu, který se stal s mou matkou v r. 1964. } {T 00:19:10:97 } {T 00:19:12:15 V nemocnici jí řekl, že jí nalezli nádor, nespecifikovali však jaký. } {T 00:19:17:65 } {T 00:19:18:03 Operaci prováděl prof. Nejmark Ismail Isaivič. } {T 00:19:23:23 } {T 00:19:23:95 A při operaci nastala smrt. } {T 00:19:28:85 } {T 00:19:29:06 Když jí rozřízli břišní dutinu, viděli, že vše je rozežrané rakovinou. } {T 00:19:35:06 } {T 00:19:36:22 A proto ji nezašili, protože jaký by to mělo smysl zašívat mrtvého člověka. } {T 00:19:41:72 } {T 00:19:42:03 Odnesli ji do márnice. } {T 00:19:44:63 } {T 00:19:44:72 Maminka nám potom vyprávěla o tom, co se s ní dělo, když nastala smrt. } {T 00:19:49:62 } {T 00:19:49:71 Viděla své tělo. Viděla své tělo ze strany, jako my vidíme nějakou svou věc, např. oděv. } {T 00:19:56:71 } {T 00:19:56:99 Slyšela, o čem lidé hovoří. } {T 00:19:59:59 } {T 00:19:59:61 Vnímala, ale dát o sobě vědět, že je zde spolu s nimi, nemohla. } {T 00:20:05:61 } {T 00:20:05:80 Mrtvá byla tři dny. } {T 00:20:09:00 } {T 00:20:09:24 Když nastal moment smrti, nepochopila hned, že umřela. } {T 00:20:14:24 } {T 00:20:14:89 Viděla všechno ze strany, slyšela jejich slova, viděla jejich počínání. } {T 00:20:20:89 } {T 00:20:21:58 Poté se ocitla na místě, které jí bylo naprosto neznámé. } {T 00:20:25:88 } {T 00:20:26:09 Na tom místě nebyly žádné budovy, žádné rostliny, kromě zelené aleje. } {T 00:20:32:49 } {T 00:20:32:98 Pak matka uviděla, že alejí se k ní z východu blíží žena velmi vysoké postavy, } {T 00:20:38:98 } {T 00:20:39:74 oblečena byla celá v černém, byla velmi krásná, tvář přísnou. } {T 00:20:44:74 } {T 00:20:45:23 Spolu s ní kráčelo její dítě, vzrůstem k jejím ramenům, a o něco ji prosilo. } {T 00:20:54:73 } {T 00:20:55:67 Hladil jí ruku, uprošoval ji. Jenže ta žena se k němu chovala chladně. } {T 00:21:02:57 } {T 00:21:03:73 O co prosil ten chlapec, moje matka neslyšela. } {T 00:21:07:13 } {T 00:21:07:24 Zvláštní moment. Když žena našlapovala na trávu, a pak zvedala nohu, } {T 00:21:12:90 } {T 00:21:13:60 tak tráva se vracela do své původní polohy, } {T 00:21:16:00 } {T 00:21:16:33 naprosto jinak, než je tomu u nás na zemi. } {T 00:21:21:00 } {T 00:21:21:04 Vidouc reakci té ženy, pomyslela si matka, jak jen je ta žena krutá, } {T 00:21:26:34 } {T 00:21:26:37 když to dítě ji o něco prosí, něco jí povídá, } {T 00:21:30:57 } {T 00:21:30:84 ale ona vůbec nereaguje na jeho vážné prosby. } {T 00:21:36:24 } {T 00:21:37:07 Když žena přistoupila asi tak na dva nebo jeden a půl metru k matce, zastavila se. } {T 00:21:44:07 } {T 00:21:44:92 Pozdvihla oči vzhůru a zeptala se: "Bože, kam má jít?" } {T 00:21:49:92 } {T 00:21:50:52 Až po těch slovech matka pochopila, že zemřela. } {T 00:21:56:62 } {T 00:21:57:54 Uslyšela Boží hlas. Bylo to plačící hlas, žalostivý. } {T 00:22:04:04 } {T 00:22:05:00 A Hospodin řekl: "Ona zemřela, ale není její čas, je třeba ji poslat zpátky." } {T 00:22:10:39 } {T 00:22:10:47 Žena se otázala: "Na čem ji spustíme, vždyť má krátké vlasy?" } {T 00:22:17:47 } {T 00:22:18:08 Hospodin říká: "Dejte jí cop v barvě jejích vlasů do její pravé ruky." } {T 00:22:23:08 } {T 00:22:23:51 Když se maminka dozvěděla, že jí chtějí vrátit na zemi, } {T 00:22:28:91 } {T 00:22:29:28 - chápala už totiž, že mrtvá, - rozhořela se v ní naděje na návrat. } {T 00:22:37:98 } {T 00:22:39:59 Matka Boží, byla to sama Královna nebeská, zanechala zde toho chlapce a odešla. } {T 00:22:45:89 } {T 00:22:47:12 Maminka si pomyslela: jestliže ta žena o něčem hovořila s Bohem a Bůh jí odvětil, } {T 00:22:52:52 } {T 00:22:52:67 znamená to, že i se mohu na něco zeptat. } {T 00:22:55:00 } {T 00:22:55:00 A tak se otázala: "Bože, u nás na zemi se říká, že vy tady máte ráj?" } {T 00:23:03:70 } {T 00:23:04:54 Bůh na její slova nic odpověděl. } {T 00:23:08:24 } {T 00:23:08:84 Matka se zeptala ještě jednou: "Na zemi po mně zůstalo malé dítě." } {T 00:23:14:84 } {T 00:23:15:12 Bůh pravil: "Já vím. Je ti ho líto." - "Ano, velmi," řekla matka. } {T 00:23:20:12 } {T 00:23:21:31 Hospodin odvětil: "A mně každého z vás třikrát více... } {T 00:23:25:31 } {T 00:23:25:42 Díky mé blahodati (milosti) chodíte, díky mé blahodati dýcháte } {T 00:23:29:42 } {T 00:23:29:59 a mě všemožně rouháte - ve smyslu: vysmíváte se." } {T 00:23:34:59 } {T 00:23:36:67 A ještě Bůh řekl mé matce o tom, } {T 00:23:41:67 } {T 00:23:41:75 že není silná taková modlitba, kterou jste vyčetli nebo se naučili, } {T 00:23:46:00 } {T 00:23:46:15 ale taková, která je z čistého srdce. Ať jsi na jakémkoliv místě, když řekneš: } {T 00:23:50:75 } {T 00:23:50:86 "Bože, dej mi, Hospodine, pomoz mi," já vás vidím, já vás slyším. } {T 00:23:55:56 } {T 00:23:55:61 A následujícími Božími slovy bylo ještě toto: } {T 00:23:59:61 } {T 00:23:59:93 "Zachraňujte své duše, už zůstává jenom krátká doba života." } {T 00:24:04:93 } {T 00:24:05:04 Po těchto Božích slovech přišla Matka Boží } {T 00:24:10:54 } {T 00:24:12:27 v ruce měla cop lidských vlasů, přibližně jeden a půl metru dlouhý. } {T 00:24:18:27 } {T 00:24:19:05 Hospodin řekl Boží Matce: "Zvedni ji a ukaž jí ráj. } {T 00:24:24:45 } {T 00:24:25:68 Ona se táže, kde tady máme ráj." } {T 00:24:29:68 } {T 00:24:29:72 Matka Boží tedy přistoupila k mé matce, } {T 00:24:31:62 } {T 00:24:31:75 vztáhla nad ní ruku, aniž by se jí dotýkala. } {T 00:24:35:45 } {T 00:24:35:52 Maminka pocítila, že nějaká neviditelná síla ji zvedá. } {T 00:24:39:52 } {T 00:24:39:98 A když se ocitla ve vertikální poloze, } {T 00:24:44:18 } {T 00:24:44:52 ukázala Matka Boží rukou vlevo a řekla: } {T 00:24:49:72 } {T 00:24:50:21 "Váš ráj je na zemi. Ale tady je takovýto ráj." } {T 00:24:55:21 } {T 00:24:55:37 A ukázala jí veliké množství lidí, těsně stojících u sebe; } {T 00:25:00:57 } {T 00:25:01:00 jich bylo tolik, že - jak se říká - ani jablko by nepropadlo. } {T 00:25:06:00 } {T 00:25:06:00 Tito lidé byli ohořelí. Jak se cítí člověk, který padl do ohně, } {T 00:25:12:31 } {T 00:25:12:57 nebo jehož vytáhli z hořícího domu popáleného, zčernalého, zapáchajícího. } {T 00:25:18:67 } {T 00:25:19:83 Takoví to byli lidé. Byli však živí. } {T 00:25:22:83 } {T 00:25:22:99 Později, když se matka vrátila na zemi, vysvětlili jí starci, } {T 00:25:26:50 } {T 00:25:26:50 že to byl ten "ráj", který by její duše dostala v tuto chvíli, } {T 00:25:30:50 } {T 00:25:31:00 kdyby se už nevrátila na zemi, ale umřela by, odešla by na věčnost bez pokání, v hříších. } {T 00:25:39:00 } {T 00:25:39:97 V ten moment řekla Matka Boží, že pro takové lidi je tou nejcennější almužnou na zemi voda. } {T 00:25:46:97 } {T 00:25:48:16 Protože jednou kapkou vody se napojí nespočetné množství lidí. } {T 00:25:53:16 } {T 00:25:53:41 Jak jí to později starci vysvětlili, } {T 00:25:55:41 } {T 00:25:55:41 almužna, kterou dáváme na zemi ve jménu Kristově } {T 00:26:00:41 } {T 00:26:00:76 - vodu, jídlo, potraviny a jiné dobré věci, které vykonáme, - } {T 00:26:06:76 } {T 00:26:07:17 to je dobrodiní, které pomáhá zesnulým. } {T 00:26:10:17 } {T 00:26:10:43 Vycházel z nich strašný zápach. } {T 00:26:13:23 } {T 00:26:13:37 Kdy se duše ocitla v těle, matka nevěděla. } {T 00:26:17:37 } {T 00:26:18:06 Projevila nějaké známky života. } {T 00:26:20:36 } {T 00:26:20:41 Kolem ní začal shon, začali běhat sanitáři, oznámili to lékařskému personálu. } {T 00:26:25:41 } {T 00:26:26:89 Začali ji provádět resuscitaci. Opakuji, že moje matka byla mrtvá tři dny. } {T 00:26:33:89 } {T 00:26:34:34 A dlouhý čas jí neprovedli závěrečné zašití. Z jakého důvodu? } {T 00:26:39:14 } {T 00:26:39:25 Lékaři si mysleli: proč ji zašívat? Přece se neprovádí zašívání toho, kdo stejně za hodinu či den nebo dva zemře; } {T 00:26:49:65 } {T 00:26:50:49 pořádné zašívání se dělá jen u silného a zdravého organismu, který se dokáže s nemocí vyrovnat... } {T 00:26:56:49 } {T 00:26:57:23 Na svou druhou operaci šla v květnu 1964 v železničářskou nemocnici. } {T 00:27:03:83 } {T 00:27:04:09 Opakovanou operaci prováděla Valentina Vasilijevna Olabjeva. } {T 00:27:09:00 } {T 00:27:09:11 A když ji úplně zašili vyšla do chodby a rozplakala se. } {T 00:27:14:00 } {T 00:27:14:05 Nemocní nevěděli, že se stalo něco zvláštního, že to není obyčejná pacientka. } {T 00:27:19:05 } {T 00:27:19:22 Začali se jí ptát: "Valentino Vasilijevno, co se stalo? Klaudie zemřela?" } {T 00:27:24:72 } {T 00:27:24:92 Ona odvětila, že ne. A když se vrátila po operaci k matce, řekla jí: } {T 00:27:31:02 } {T 00:27:31:50 "U vás není ani podezření na to, že jste měla rakovinu, rakovinu s metastázemi." } {T 00:27:37:42 } {T 00:27:38:73 Bůh učinil zázrak. Zázrak vzkříšení mé matky. } {T 00:27:43:73 } {T 00:27:44:27 Po této události žila matka ještě 14 let. } {T 00:27:49:77 } {T 00:27:54:68 Strašná smrti, } {T 00:27:59:68 } {T 00:27:59:69 proč stojíš nade mnou? } {T 00:28:04:69 } {T 00:28:17:02 Koho hledáš } {T 00:28:22:02 } {T 00:28:22:68 a pozorně vyhlížíš? } {T 00:28:27:68 } {T 00:28:38:12 Možná se mýlím, } {T 00:28:43:12 } {T 00:28:43:65 možná se mi to jen zdá. } {T 00:28:48:65 } {T 00:28:58:40 Strašná smrti, } {T 00:29:03:40 } {T 00:29:03:97 odejdi ode mne! } {T 00:29:08:97 } {T 00:29:19:09 Půjdu do chrámu. } {T 00:29:24:09 } {T 00:29:24:60 pomodlím se k Bohu. } {T 00:29:29:60 } {T 00:29:39:66 Ke svatým Tajinám, } {T 00:29:44:66 } {T 00:29:45:04 na svaté přijímání. } {T 00:29:50:04 } {T 00:30:02:00 Hotovo. Jakmile jsem se vrátila do těla, jakoby postavili hráz. } {T 00:30:07:00 } {T 00:30:07:00 Všechno jsem zapomněla. } {T 00:30:09:00 } {T 00:30:09:00 Ve čtyři hodiny ráno náhle slyšet hlasitý třesk, náraz. } {T 00:30:12:53 } {T 00:30:12:60 Došlo k havárii pod mým oknem. Silný rachot, přímo hrom! } {T 00:30:16:00 } {T 00:30:16:15 Běžela jsem k oknu. Bydlela jsem ve druhém poschodí. } {T 00:30:19:65 } {T 00:30:19:70 Pod oknem však žádná havárie nebyla. Nic tam není. } {T 00:30:24:10 } {T 00:30:24:47 Pomyslela jsem: "Co to má znamenat?" A v tento okamžik, jakoby se mi začal promítat film. } {T 00:30:28:27 } {T 00:30:28:50 Celá moje havárie. Do nejmenších podrobností. Do nejtenčí nitky. } {T 00:30:33:67 } {T 00:30:33:74 Padla jsem a plakala asi dvě hodiny. Myslím si: "Bože, jak jsi milosrdný! } {T 00:30:38:74 } {T 00:30:38:96 Mně, tak hříšné, se po 13 letech všechno vybavilo. } {T 00:30:43:96 } {T 00:30:44:01 Šla jsem do chrámu. Už jsem tam dávno mířila. Přímo mě to tam táhlo. } {T 00:30:49:41 } {T 00:30:49:53 Potřebovala jsem to jako nadechnutí. Neviditelným způsobem mě to táhlo do chrámu. } {T 00:30:54:53 } {T 00:30:54:96 Sama jsem tam šla. Bůh nikoho nepřivádí násilím. } {T 00:30:59:96 } {T 00:31:00:08 Pochopila jsem, že bez tohoto už dále nemohu. Že moje místo je tam. } {T 00:31:05:08 } {T 00:31:05:11 Samozřejmě, ve mnohém jsem se změnila. } {T 00:31:09:00 } {T 00:31:09:15 Můj pád byl hrozný, strašné byly všechny mé hříchy, potraty, věštění, proklínání. } {T 00:31:14:80 } {T 00:31:15:00 Za všechno jsem se styděla, bylo to odporné. } {T 00:31:18:00 } {T 00:31:18:10 Chodila jsem na zpověď, ke svatému přijímání, na pomazání nemocných. } {T 00:31:23:10 } {T 00:31:23:44 Dejž, Bože, odpuštění nám všem. } {T 00:31:27:44 } {T 00:31:29:12 Ach, jaký jsem hříšný, hříšný človíček, } {T 00:31:34:00 } {T 00:31:34:19 spinkat jsem se ukládal. } {T 00:31:38:19 } {T 00:31:38:85 Alleluja, alleluja, } {T 00:31:43:85 } {T 00:31:44:00 sláva tobě, Bože. } {T 00:31:49:00 } {T 00:31:50:09 Spinkat jsem se ukládal, } {T 00:31:53:39 } {T 00:31:53:61 k Bohu se nepomodlil } {T 00:31:57:61 } {T 00:32:00:06 Alleluja, alleluja, } {T 00:32:05:06 } {T 00:32:05:32 sláva tobě, Bože. } {T 00:32:10:32 } {T 00:32:11:84 A když zvednou hříšné tělo } {T 00:32:16:74 } {T 00:32:16:80 a odnesou je do chrámu. } {T 00:32:21:80 } {T 00:32:21:87 Alleluja, alleluja, } {T 00:32:26:87 } {T 00:32:27:12 sláva tobě, Bože. } {T 00:32:32:12 } {T 00:32:32:51 Když všechny zvonky zazvoní } {T 00:32:37:01 } {T 00:32:37:25 a všechny zvony se rozezní. } {T 00:32:42:25 } {T 00:32:42:65 Alleluja, alleluja, } {T 00:32:47:05 } {T 00:32:47:27 sláva tobě, Bože! } {T 00:32:52:27 } {T 00:32:53:43 www.pravoslavi.cz/filmy } {T 00:32:58:37 } {T 00:32:58:37 } {T 00:32:58:48 }